Snažila jse se usnout, ale hlavou mi létá tolik myšlenek. Škola, krása, zvracení, hladovění… Zavřela jsem oči a všechno jsem to viděla. Těším se, a zároveň i bojím, na následující dny. Jak to bude, zvládnu to? Měla bych chodit víc ven, ale popravdě se mi nikam nechce. Jenom domů, snažit se naučit do školy a přemáhat se, abych nejedla. Anebo ztratit čas zvracením…
Když tedy nemůžu usnout, budu cvičit. Pak se můžu ještě kouknout na něco do školy. Ráno si uvařím velký silný kafe a asi si během školy zajdu koupit sugar free redbull :o)). Nebudu se tím zatěžovat. Díky bolesti vím, že ještě žiju.
díky bolesti vím, že ještě žiju... ty snad čekáš na něco jiného? ...
ReplyDeletenepřemýšlela jsi někdy, že by ses na to vykašlala a začala žít normální život, jako ostatní lidé? normální neznamená vysokokalorický!
hodně záleží na tom, co bys ty sama chtěla. jestli tě baví žít v tomhle tom prázdná, které popisuješ, s tím, že tě nic nebaví. čím to začalo? a proč? je tolik věcí, co bys mohla dělat a přitom si užívat života, jenom se zvednout a jít :) život ubíhá děsně rychle a byla by škoda se z tohohle probrat ve třiceti a zjistit, že jsi kus života jen přežívala, ale nic jsi neprožila... tak nad tím přemýšlej :) kdyby sis třeba chtěla popovídat, nebo mi napsat něco, co tě třeba bavilo dříve, co jsi dělala, nebo co bys ráda dělala, jak by sis představovala svůj život v ideálním případě :) pokud nechceš do commentu, mám na blogu v menu i e-mail, tak můžeš psát i tam :) měj se zatím krásně!
ReplyDelete